Aquaplaning
Stejné překvapení způsobí i moment, kdy se automobil začne samovolně pohybovat nežádoucím směrem či přestane reagovat na pohyby volantu. Tím hůř, pokud se to stane právě v zatáčce. Vozidlo se v takovém případě bude zcela jistě pokoušet o nezvládnutelný smyk – nezvládnutelný proto, že automobil nebude obvyklým způsobem reagovat na řízení. Tato nebezpečná situace je zaviněná jevem, který se nazývá aquaplaning čili klouzání po vodě. Jedná se o úplnou ztrátu přilnavosti pneumatiky způsobenou nedostatečným odvodem vody z jejího povrchu.
Při aquaplaningu se v prostoru mezi pneumatikou a vozovkou vytváří souvislá vrstva vody, a kvůli té se vozidlo stává zcela neovladatelným. K této situaci dochází často zcela nečekaně, bez předchozích varovných signálů. Signály se dostaví již ve fázi „klouzání“ - náhle zvýšené otáčky na otáčkoměru a bleskurychlá ztráta ovladatelnosti vozidla.
Nejčastěji aquaplaning vzniká při rychlostech nad 80 km/hod, ale v případě nízké hloubky dezénu může nastat i při výrazně nižších rychlostech. Aquaplaning vás může potkat nejen při jízdě v přímém směru, ale i při jízdě v zatáčce. Tento příčný aquaplaning je mnohem nebezpečnější a jeho zvládnutí je ve většině případů nemožné.
Můžeme se pokusit aquaplaningu předejít. Především snížit rychlost a sledovat vozovku ve vzdálenosti 3-4 sekund před sebou. V silném dešti nepoužívejme tempomat.
Předvídejme, nebezpečná je i každá hlubší voda na vozovce (kaluže, vyjeté koleje, přetékající strouhy i proud vody stékající z polí). Zkusme se připravit na reakci včas – před najetím do hlubší vody preventivně povolit pedál plynu a sešlápnout spojku.
Pokud budeme respektovat určitá pravidla jízdy po mokré vozovce a obujeme vhodné pneumatiky ve výborném technickém stavu (správný tlak, hloubka dezénu, kvalitní vzorek), nebezpečí aquaplaningu pak lze téměř vyloučit nebo alespoň omezit na minimum.
Pokud se již do aquaplaningu dostaneme, opět platí - nebrzděme, nepřidávejme plyn, zbytečně netočme volantem (pokud kola opět zaberou, mohli bychom dostat nezvladatelný smyk). Snažme se držet kola v přímém směru, povolme plynový pedál, sešlápněme spojku. Vzniklý vodní klín vozidlo zpomalí a tím se pneumatika dostane opět do kontaktu s vozovkou.
Především ale nezapomínejme na skutečnost, že pneumatika je jediné, co naše vozidlo spojuje s vozovkou, nic jiného tam skutečně není a nevyplácí se na takto klíčovém bezpečnostním prvku šetřit. Nekupujme nic neříkající značky pneumatik nejasného původu, nejasných schvalovacích procesů, homologací. A samozřejmě stále platí, a dokud v provozu nebudou pouze autonomní vozidla, stále platit bude, že nejdůležitějším článkem na vozidle je ten mezi sedačkou a volantem :-)
Při aquaplaningu se v prostoru mezi pneumatikou a vozovkou vytváří souvislá vrstva vody, a kvůli té se vozidlo stává zcela neovladatelným. K této situaci dochází často zcela nečekaně, bez předchozích varovných signálů. Signály se dostaví již ve fázi „klouzání“ - náhle zvýšené otáčky na otáčkoměru a bleskurychlá ztráta ovladatelnosti vozidla.
Nejčastěji aquaplaning vzniká při rychlostech nad 80 km/hod, ale v případě nízké hloubky dezénu může nastat i při výrazně nižších rychlostech. Aquaplaning vás může potkat nejen při jízdě v přímém směru, ale i při jízdě v zatáčce. Tento příčný aquaplaning je mnohem nebezpečnější a jeho zvládnutí je ve většině případů nemožné.
Můžeme se pokusit aquaplaningu předejít. Především snížit rychlost a sledovat vozovku ve vzdálenosti 3-4 sekund před sebou. V silném dešti nepoužívejme tempomat.
Předvídejme, nebezpečná je i každá hlubší voda na vozovce (kaluže, vyjeté koleje, přetékající strouhy i proud vody stékající z polí). Zkusme se připravit na reakci včas – před najetím do hlubší vody preventivně povolit pedál plynu a sešlápnout spojku.
Pokud budeme respektovat určitá pravidla jízdy po mokré vozovce a obujeme vhodné pneumatiky ve výborném technickém stavu (správný tlak, hloubka dezénu, kvalitní vzorek), nebezpečí aquaplaningu pak lze téměř vyloučit nebo alespoň omezit na minimum.
Pokud se již do aquaplaningu dostaneme, opět platí - nebrzděme, nepřidávejme plyn, zbytečně netočme volantem (pokud kola opět zaberou, mohli bychom dostat nezvladatelný smyk). Snažme se držet kola v přímém směru, povolme plynový pedál, sešlápněme spojku. Vzniklý vodní klín vozidlo zpomalí a tím se pneumatika dostane opět do kontaktu s vozovkou.
Především ale nezapomínejme na skutečnost, že pneumatika je jediné, co naše vozidlo spojuje s vozovkou, nic jiného tam skutečně není a nevyplácí se na takto klíčovém bezpečnostním prvku šetřit. Nekupujme nic neříkající značky pneumatik nejasného původu, nejasných schvalovacích procesů, homologací. A samozřejmě stále platí, a dokud v provozu nebudou pouze autonomní vozidla, stále platit bude, že nejdůležitějším článkem na vozidle je ten mezi sedačkou a volantem :-)
